Založení města

Českou Skalicí vedla již před tisícem let obchodní stezka spojující Prahu s Polskem. Je doložena poprvé v Kosmově kronice k roku 1068, ale nálezy římských mincí z druhého století našeho letopočtu dovolují soudit, že tudy procházeli kupci jež dříve.

Osídlením povodí středního toku Úpy pověřil Přemysl Otakar I. (1197-1230) starobylý český rod erbu zlatého střmene. Členové tohoto rodu Chvalek, Bohuš Bradatý a Ratibor spravovali za vlády knížete Vladislava II. (1140-1173) kladský hrad a byli kastelány kladské župy. Po příchodu do severovýchodních Čech vybudovali při křižovatce Kladské a Upské cesty nedlouho po sobě dvě opevněná rodová sídla, tvrz maloskalickou na pravém břehu při brodu přes řeku Úpu poblíž dnešního kostela v České Skalici, patrně rozsáhlejší a důležitější, a tvrz velkoskalickou na levém břehu Úpy nad Babiččiným údolím v místech, kde se dosud říká Na hradě. Počátky kolonizačního úsilí rodu zlatého střmene v okolí České Skalice připomínají jména míst Chvalkovice, Boušín, Ratibořice.

Není známo, která ze skalických tvrzí byla postavena dříve. První nepřímá zmínka o Skalici pochází až z roku 1238. Na závěti Zbraslava Vchynice, vysokého dvorního hodnostáře, číšníka krále Václava I., správce královského dvora v Miletíně, je uveden jako svědek Petr ze Skalice. Jiná část závěti Zbraslava Vchynice z let 1238-1241 mluví o koupi blíže neurčeného újezdu za 170 hřiven od manželky Petra ze Skalice.

Stal-li se roku 1238 člen rodu erbu zlatého střmene Petr ze Skalice, znamená to, že zde měl již pravděpodobně od počátku 13. století stálé rodové sídlo. Lze předpokládat, že tvrz maloskalická, chránící strategicky nejdůležitější místo při brodu Kladské cesty přes Úpu, vznikla jako prvá. Snad současně vyrostlo na návrší za dnešním římskokatolickým kostelem hospodářské středisko, potřebné pro úspěšnou kolonizaci kraje a pro budování dalších opevněných rodových sídel v povodí Úpy. Tuto domněnku podpořil archeologický průzkum zbytků maloskalické tvrze v letech 1981-1982 a především orientační sonda vykopaná na hraně úpské terasy za kostelem. I když nebylo možno z nalezených zlomků keramiky sestavit celé tvary, byly nálezy datovány podle výzdoby od poloviny 13. století do začátku 14. století. Také existence farního kostela v Malé Skalici, připomínaná již roku1350, ukazuje, že zde bylo pravděpodobně původní centrum kolonizace.

Rod erbu zlatého střmene osídloval postupně rozsáhlé území mezi Úpou a Metují. Velkoskalická tvrz byla nejspíše postavena jako první opevněné sídlo při řece Úpě, aby chránila Úpskou cestu, vedoucí ze Skalice k dnešní Zlíči, Červené Hoře a do rtyňsko-svatoňovické kotliny pod Jestřebí hory. Úpská cesta zde navazovala na Svídnickou cestu.

Petr ze Skalice se syny Tasem a Sezemou postavil v druhé polovině 13. století za podpory Přemysla Otakara II. (1253-1278) na střední Úpě tři mohutné hrady: Rýzmburk, Červenou Horu a Vízmburk. Petrovi mladší synové Rubín a Petr postoupili při kolonizaci kraje až k Poříčí u Trutnova a za Jestřebími horami pronikli k Stárkovu, Adršpachu a Teplicím nad Metují. Rodu patřily nejen vesnice na Svatoňovicku, Úpicku a tvrz v Batňovicích, ale i Bohuslavice nad Úpou, Rubínovice, Petříkovice, Chvaleč,Starý Sedloňov, strážní hrádek u Radvanic a skalní hrad Střmen, nejstarší feudální sídlo v Teplicko-adršpašských skalách.

Při tvrzi velkoskalické, v místech dnešního starého města České Skalice, vznikla záhy osada a později městečko nazývané již roku 1490 Česká Skalice nad Úpou. Původně samostatné zboží velkoskalické připojil roku1393 Jetřich z Janovic k panství náchodskému, zboží maloskalické zůstalo samostatné až do roku 1575. Tehdy je i s tvrzí přikoupila k náchodskému panství za 4 100 kop českých grošů Hedvika Smiřická ze Smiřic. Malá Skalice byla až do roku 1942 samostatnou obcí.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.ceskaskalice.cz