Nejstarší dějiny Svatoňovic
Krajinou "širokou, děsící a pustou" byla podle břevnovské listiny z roku 1260 označována krajina Jestřebích hor a jejich podhůří. Snad jenom některá z méně významných a slaběji frekventovaných stezek tudy procházela. Zdejší lesy, vzhledem k blízkosti k hranicím Českého království, byla součástí pomezního hvozdu, jehož celistvost a nepropustnost byla záměrně, z obranných důvodů, udržována a zachovávána až do konce 12. století a po určitých úpravách i dále. Ještě v polovině 16. století nebyli vzácností na Jestřebích horách medvědi. Svědčí o tom nařízení náchodské vrchnosti adresované myslivci, aby pilně lovil a chránil obyvatele před škodami, které jim působí.

Pod náchodskou vrchností
Do kotliny pod Jestřebími horami pronikla z východu kolonizace rodu, zvaného podle heraldického znamení rodem erbu Zlatého třmene. Byl to Petr ze Skalice se svými syny Tasem a Sezimou, kteří v druhé polovině 13. století za přímé podpory Přemysla Otakara II. (1253-1278) pronikali podél Úpy k severu a postavili tu tři hrady-Rýzmburk, Červenou Horu a Vízmburk-a na severní hraně své državy i hrádek na hřebeni Jesřebích hor u Pasek. Rubín a Petr, mladší synové Petra, postoupili při osídlování kraje až k dnešnímu Poříčí u Trutnova a Teplicím nad Metují. Od západu sem pronikla kolonizace Švábeniců, kteří založili osadu Úpu - Trutnov. Podle pověsti trutnovský man Bartoloměj Svatoň, vyslaný knížetem Oldřichem, poblíž soutoku Rtyňky a Zaječího potoka v roce 1009 (nebo 1020) "tvrz rytířskou vystavěl, valy a hlubokými příkopy obehnal, nahoře rybník udělal a z něho uvedené valy a příkopy vodou napouštěl, aby mohl být ve svém obydlí tím bezpečnější od loupeže lotrovské". Po něm byla tvrz a kolem ní vznikající osada nazvány Svatoňovice, německy Schwadewic (později Schwadowitz). Doloženo však je, že až koncem 13. století připadly Svatoňovice pánům ze Švábenic. Za vlády Václava II. seděl zde v letech 1357 - 1359 Albert (Vojtěch) ze Svatoňovic. (Tvrz byla v novější době nazvána Na Valech).

Již od začátku 14. století patřily Svatoňovice s dalšími 19 vesnicemi a městečky Úpicí a Kostelcem ke zboží vízmburskému a po roce 1471 připadly s ním již natrvalo k náchodskému panství pánů z Kunštátu. Jako další majitelé je vystřídali, v době od roku 1545 do roku 1622 Smiřičtí ze Smiřic, po nich Trčkové z Lípy. Z rukou posledního českého pána Adama Erdmana Trčky z Lípy přechází jako dar císaře Ferdinanda II. za věrné služby, zejména za rozhodující podíl na vraždě Alberta z Valdštejna a Trčky z Lípy, do rukou italského šlechtice Octaviána Piccolomini de Aragona. Přijel na své nové sídlo s druhou manželkou Marií Benigenou, rozenou princeznou Sasko - Lauenburskou, germanizoval a rekatolizoval "panství náchodské" větším dílem v duchu víry luteránské postavený, rozličnými prostředky i rukou ozbrojenou vyčistil." Po krátké epizodě hrabat Desfours, od roku 1786, odkoupil zadlužené panství Petr Kuronský. V jeho majetku a majetku jeho dcery "paní kněžny" Kateřiny Bedřišky Vilemíny Benigny Zaháňské bylo od roku 1792 do roku 1839. Petr Kuronský panství rozšířil odkoupením chvalkovického zboží Dobřenských.

V roce 1840 koupil panstí Karel z Lippe - Bisterfeldu a od něj zakrátko dne 4. dubna 1842 německý šlechtic princ Jiří Vilém ze Schaumburg - Lippe. Ten zavedl prostřednictvím velmi schopného podnikavého dvorního rady Otto Ericha významné změny svého hospodářství i důlního podnikání a přebudoval postupně panství na moderní podnik. V majetku rodu zůstává až do května 1945, kdy byl Bedřich princ ze Schaumurg - Lippe jako německý státní příslušník odsunut do Kladska, kde 12. prosince 1945 zemřel.

Historický vývoj obce sahá až do 11. století, kdy podle pověsti a kroniky Trutnovské byla Bartolomějem Svatoněm (odtud název Svatoňovice) založena tvrz "Na Valech". Kolem tvrze vznikla obec. Ta se postupně rozrůstala ve vlastnictví pánů ze Švábenic, z Dubé, z Kunštátu, Trčků z Lípy, rodu Piccolomini a rodu Schamburg-Lippe. V roce 1826 byly Svatoňovice rozděleny na Velké a Malé Svatoňovice, k trvalému rozdělení došlo až roku 1882. Od roku 1976 byla pak k Velkým Svatoňovicům převedena i osada Markoušovice.

Ze svatoňovické kroniky
Snad je tomu již 1000 let, co v malebném údolí, roubeném kopci a lesy, které je dnes nazýváno svatoňovicko - rtyňskou kotlinou si vládci našeho knížectví našeho knížectví na ochranu svého zboží postavili strážní tvrz, odtud jim dosazený zeman Svatoň chránil nejen zemskou stezku obchodní, která směřovala do nedalekých prus. Snad zde žili již dříve, ale to jenom snad. Kolem tvrze si poddaní stavěli chalupy a obec, která tím vznikla, dostala jméno Svatoňovice.

S rozkvětem obce však nastal i jiný ruch, obyvatelům dosti nepříjemný. Nejen, že se na okraj obce dostali tatarské hordy, které neslavně skončily v řece Úpě, ale obcí prošla i vojska v sedmileté válce, která spálila vše. I když se pak život poněkud uklidnil, vtrhla k nám v roce 1866 pruská vojska, která zde dokonce pobyla několik dní. A jak přitáhla, tak odešla. Obyvatelé Svatoňovic a další obce, které během doby vznikly a společně s městem Úpicí se staly novými průmyslovými místy. A tak jako všude, zde vznikl průmysl, nastaly i zde prudké sociální a politické boje.

První světová válka zarazila částečně rozvoj obce a oběti, které válce přinesla, byly zahojeny jen vydobytí národní a státní samostatnosti. Jen dvacet roků trvala naše národní svoboda a již koncem roku 1938 byla obec obklíčena fašistickými vojsky Německa. V koncentrácích a na bojištích zahynulo 11 našich občanů.

Přišla kýžená svoboda a s ní další rozvoj naší obce. Pracovité ruce a nezměrná píle občanů nám pomohla k tomu, že můžeme dnes soutěžit i s některými městy přesto, že počtem obyvatel jsme značně menší.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.volny.cz/svatonovice