Původ jména Žádlovice (chybně s krátkým a) je vysvětlován různě. Jedna verze spojuje tento název s osobním jménem Žád či Žadla (od žádání a snad Žadoslava), jiná s přídavným jménem žadlavý (ve smyslu štítící se práce) a ještě jiná se slovesem ždáti (přáti si). Žádlovice byly v nové územně správní struktuře po roce 1848 rozděleny na dvě nesamostatné části, z nichž jedna se zámkem připadala k Újezdu a druhá k Lošticím. V roce 1924 byla z těchto částí vytvořena samostatná obec, ale ta byla v letech 1938 až 1945 znovu rozdělena na dva díly, tentokrát dokonce státní hranicí mezi říšskoněmeckým územím Sudet a zbývající částí ČSR, později Protektorátu Čechy a Morava. Po roce 1945 byl obnoven předválečný stav, ale v roce 1960 byly celé Žádlovice připojeny jako místní část k Lošticím.

Žádlovice leží západně od Loštic v rovině jihozápadní části Mohelnické brázdy při toku Líšničky (střední nadmořská výška 275 m). Vesnice s areálem zámku je spojena místními komunikacemi se všemi okolními obcemi, zejména s Lošticemi, Pavlovem a na sever i s Mohelnicí. Katastr má rozlohu 279 hektarů.

Vzhledem k častým územně správním změnám lze demografický vývoj Žádlovic sledovat jen v některých obdobích. V roce 1930 měla obec celkem 45 domů a 272 obyvatel převážně české národnosti (37 občanů se hlásilo k Němcům). Po druhé světové válce klesl počet obyvatel do roku 1950 na 173 osob v 53 domech a do roku 1991 na 131 osob ve 45 domech.

Žádlovice jsou podle zakládací listiny kláštera Hradisko u Olomouce z roku 1078 jednou z nejstarších, resp. v pramenech nejdříve zmiňovaných sídel celé severozápadní Moravy. Objevují se také znovu v další známé listině biskupa Zdíka, která je nově datována k roku 1141, tentokrát jako majetek olomoucké kapituly u kostela sv. Václava. Byly tehdy označeny jako ves hrnčířů. Klášteru zde zůstaly pouze dva dvory, které později často střídaly majitele, až se oba dostaly k líšnickému statku a po roce 1546 k hradu Bouzov, k němuž náležela již od konce 15. století i další část vsi; jeden z dvorů byl po roce 1565 přestavěn na tvrz. Část vsi zůstávala i nadále církevním, konkrétně biskupským majetkem.

V držení Žádlovic se od poloviny 16. století vystřídala řada význam-ných moravských šlechtických rodů, zejména Podstatští z Prusinovic, Drahanovští z Pěnčína a Pavlovští z Pavlovic. Za třicetileté války bylo žádlovické panství "zcela zkaženo". Podle lánového rejstříku zde roku 1677 bylo jen šest usedlíků. Tvrz byla opuštěna a zanikla. Spojený statek Žádlovice a Líšnice koupil roku 1679 Albrecht Bukůvka z Bukůvky, který k němu o několik let později připojil i statky Újezd a Studenou Loučku; jeho syn Petr pak získal po roce 1727 i statek Vranovou. Bukůvkové postavili v letech 1679 až 1705 v Žádlovicích zámek, který byl novými majiteli z hraběcího rodu Mitrovských po roce 1764 přestavěn v podstatě do dnešní podoby; u zámku byla zřízena botanická zahrada a později i park. V první polovině 18. století tu byla koželužna, potom i pivovar a palírna. V roce 1815 koupil žádlovické panství svobodný pán Vorst-Gudenau. O církevním majetku ve vsi se prameny již nezmiňují. V roce 1834 zde žilo ve 22 domech jen 146 obyvatel. V letech 1843 až 1853 se u Žádlovic dolovala železná ruda.

Po roce 1848 se v nové správní struktuře osudy vsi a zdejšího zámeckého areálu na dlouhou dobu rozdvojily, i když v obou případech se tak stalo v rámci soudního okresu Mohelnice a politického okresu Zábřeh. Žádlovický zámek a velkostatek koupil v roce 1891 hraběcí rod Dubských z Třebomyslic, který pak vlastnil tento majetek až do roku 1945. Za první pozemkové reformy bylo totiž z celkové rozlohy 1654 hektarů rozparcelováno jenom 158 hektarů a vše ostatní bylo ponecháno dosavadním vlastníkům; již před 1. světovou válkou však zanikl pivovar, palírna a také cihelna, zato tu však byla zřízena pila.

Po roce 1918 se sice obě části Žádlovic spojily, ale rozdíly se ve skutečnosti prohloubily. Ve vesnici se většina občanů hlásila k české národnosti a volila dokonce sociální demokraty, kdežto majitelé zámku a velkostatku se přes české jméno hlásili aktivně k Německu; po mnichovské dohodě si právě oni vymohli, že zámek s bezprostředním okolím byl dodatečně začleněn do Sudet.

Po konfiskaci majetku Dubských v roce 1945 byl žádlovický zámek využíván pro různé účely, v nejednom směru však i s cenným parkem chátral, až zde po roce 1961 našlo sídlo zemědělské odborné učiliště Loštice. Žádlovické JZD z roku 1950 se po integraci obcí spojilo již v roce 1960 se zemědělským družstvem Loštice. Také život obyvatel se orientoval na Loštice, v místě zůstal v roce 1990 jenom obchod a hostinec.

Žádlovický zámek představuje významnou historickou a architektonickou barokní památku z konce 17. století, která byla přestavěna kolem roku 1772 a znovu koncem 19. století. Je to jednopatrová budova s mansardovou střechou, středním a dvěma bočními křídly. K zámku patří i kaple z konce 18. století, dva zahradní domky z poloviny 18. století a anglický park; bu-dova zámku byla posledně rekonstruována v letech 1975 až 1980. Část mobiliáře byla převezena do zámku ve Velkých Losinách. Na žádlovickém zámku často pobývala spisovatelka Marie Ebnerová-Eschenbachová, rozená Dubská (1830 až 1916).