K těm s nejdelší novodobou tradicí patří bezesporu masopust v městské části Praha 3, tedy žižkovský masopust, přesněji však masopust žižkovsko-vinohradský, jelikož Praze 3 patří od roku 1960 i část Královských Vinohrad. Ostatně hlavní akce, kterou je začátek úterního průvodu masek, kejklířů a žonglérů s králem Bakchusem stejně jako řada dalších programů, se koná na vinohradském náměstí Jiřího z Poděbrad. Žižkovsko-vinohradské oslavy masopustu patří v Praze k největším, a jsou také jedinými, které dodržují tradiční počet dní karnevalu. Znamením, že karnevalové veselí může začít, je páteční obchůzka nynějšího starosty Prahy 3 Milana Českého převlečeného za medvěda po svém "rajónu". Myslím, že je to sympatická aktivita od takto postaveného funkcionáře a pozitivně vypovídá o jeho vztahu k tradicím. S politováním ale musím přiznat, že i když jsem aspoň na chvilku utekl od práce (to znamená z práce) ve snaze medvěda-starostu v žižkovských ulicích potkat, nenarazil jsem na něj. Protože příspěvek píši kvůli uzávěrce v pondělí, nemohu přiblížit masopustní průvod, který si žižkovští nechávají tradičně až na poslední masopustní den, tedy na úterý. V sobotu však bylo možno narazit na několik vystoupení pouličních divadel a v Paláci Akropolis bylo připraveno odpoledne pro děti a rodiče, kde se o zábavu podle programu starali žongléři, kejklíři, divadlo U Panáků, a potom vystoupili "Laura a její tygři", "Tam Tam Orchestra" a "Tam Tam Batucada".

Pojedenácté se, z hlediska časového v ne tak ortodoxním pojetí, konal v pátek a v sobotu masopust také v Břevnově na Praze 6. Organizuje ho "Spolek břevnovských živnostníků a podnikatelů", tak jako mnoho dalších akcí. Hledav marně medvěda na Žižkově, nemohl jsem již stihnout průvod pohádkových masek, který se konal v pátek od 15.00 hodin a kterého se zúčastnil také soubor "Mateník" a kapela"Břevnovanka". Tvrdím-li, že břevnovští jsou méně ortodoxní, mám k tomu svůj důvod. Páteční průvod totiž skončil u známé břevnovské historické budovy Kaštan, kde byla pochována basa, což ovšem nikterak nebránilo tomu, aby se v sobotu večer v hospodě Na Ořechovce nekonal masopustní bál, na němž vystoupil opět "Mateník".

Zatímco břevnovské masky byly "pohádkové", hostivařští si dali záležet, aby se v sobotním průvodu představily hlavně masky tradiční, jako medvěd, kobyla, masopustník nebo smrt. Po poledni začal ve středisku ekologické výchovy v Toulcově dvoře, překrásném osmihektarovém areálu s komplexem historických památkově chráněných budov a s hospodářským dvorem s huculskými koňmi, ovcemi a kozami a mnoha dalšími zajímavostmi, vyhrávat na harmonice pan Burkoň, než se sešly masky. Po jedné hodině vyrazil průvod z Toulcova dvora a prošel starou Hostivaří. V Toulcově dvoře pak pokračoval "masopustní candrbál", sestavený z masopustních scének a hudebního doprovodu "Muziky Špalíček", na kterém byly vyhodnoceny nejkrásnější masky.

Masopustní veselice se soutěží masek se konala také na opačném konci Prahy, u Domu dětí a mládeže v Lužinách.

A konečně se dostáváme do centra. Teprve počtvrté ožila oslavami masopustu Malá Strana. Ale je nutno uznat, že malostranští se snaží o vytvoření velmi tradičního, měšťanského rázu masopustních radovánek. Sobotní průvod se zformoval před druhou hodinou odpolední na Loretánském náměstí. Základ tvořilo, pokud jsem napočítal dobře, něco přes dvacet pět masek. Nechyběly masky řezníka, žida, myslivce, nevěsta s ženichem, babka s nůší, kobyla, myslivec a další. Že jsem neměl masku já sám, mě mrzelo moc. Proslýchalo se totiž, že kdo se k průvodu připojil a počet masek rozšířil, byl celou cestou od Lorety po Kampu posilňován starostenskou slivovicí. No, bez masky se to ověřit nedalo, a tak jsem si na Kampě vybral stánek s medovinou, a při koštování třetího druhu jsem se zahřál tak příjemně, jako po slivovici. A v duchu jsem se utěšoval, kde by tak asi vzali na Malé Straně slivovici, jedině tak chalupářskou, a to je pak opravdu hodnější dobrá medovina, nemám pravdu?

Koblih, dobrého guláše, pečeně z čuníka i jitrnic, jelit a klobás, nejrůznějšího pití na zahřátí i povzbuzení bylo na všech pražských akcích bohatě, protože bez hojnosti dobrého jídla a pití před čtyřicetidenním půstem by na něj nebyli naši předkové dobře připraveni. A tak se jedlo, pilo, hodovalo... Tak nějak končívají pohádky a mohl bych tak skončit i já. Ale já tak neskončím. Masopust v metropoli, to jsou i inovace. Teď nemyslím hudební show moderních kapel (taková měla třeba v úterý večer na náměstí Jiřího z Poděbrad žižkovský masopust zakončit). Je přirozené, že když se chtějí všichni lidé a všechny generace opravdu pobavit, nevystačí si s lidovou hudbou nebo dechovkou. Navíc karneval, to je především pestrost a různost, tedy ztřeštěná nevázanost v hudební produkci, jak jsem ji popisoval v článku Masky zaplnily Prahu (č. 2/2001), věnovaném Eurokarnevalu a s ním spojenému úžasnému festivalu Guggemusic, které se v Praze odehrály koncem ledna 2001 a na které dodnes nemohu zapomenout. Spíš mě překvapila jiná věc. V Praze se v rámci masopustu začíná prosazovat i film. Letos to byla především speciální masopustní koláž, sestříhaná z filmů"Fimfárum" režiséra Aurela Klimta a Švankmajerova "Otesánka". A potom premiéry krátkých dokumentárních undergroundových filmůzdobytotality "Liberec 68" (němý filmneznáméhoautora o sovětské invazi) a dvou filmůz počátku osmdesátých let "ze života" skupiny "Plastic People of Univers", které doprovázely pondělní koncert této kapely v kině Aero. Na jednu stranu si říkám, proč ne? Na druhou stranu mi není zcela jasné, proč právě koncert PPU a tři undergroundové minisnímky se hlásily k masopustnímu programu. Během tří dní masopustu se ale přece v Praze hrál nespočet divadelních představení, hrála všechna multikina, byla spousta jiných koncertů nebo plesů. Prostě se konaly různé akce, které měly s masopustem společný termín, ale masopustními se neprohlašovaly.

Anebo mají nakonec přece jenom pravdu "Plastici", když berou masopust jako významný mezník ve výročním cyklu, který je hodno aktivně oslavit mezi lidmi, a to způsobem, odpovídajícím vlastnímu naturelu? V tom duchu by pak bylo skutečně možno říci, že veškerá kulturní nabídka těch dnů byla součástí oslav masopustu, a těch několik výše zmíněných jen chtělo navíc ukázat i některé tradiční prvky, provázející oslavy v dávnějších dobách.